Na počátku stojí výtvarný návrh (design, dekor) vitráže. Ten musíme překreslit na tvrdší papír ve skutečné velikosti konečné vitráže. Návrh pak speciálními nůžkami rozstříháme na jednotlivé kousky papíru (šablony), podle kterých pak ručně nařežeme jednotlivé díly skla, ze kterých bude vitráž složena. Toto ploché sklo je buď strojně, nebo ručně vyrobeno.
Jeho barevná škála a struktury jsou velmi rozmanité a jejich použití se řídí výtvarným záměrem a přáním zákazníka. Po nařezání skla a před jeho skládáním je možno jej upravovat dalšími technikami podle požadavku a výtvarného návrhu (malováním, spékáním, pískováním či broušením – viz dále).
Na desce stolu jsou pak kousky skla skládány do sebe (podobně jako puzzle), přičemž mezi jednotlivá skla je vložen olověný prut o průřezu tvaru písmene H v různých pohledových šířkách.
Výsledkem je síť tvořená olověnými pruty, která drží jednotlivé skleněné díly. Tuto síť je nutno spojit letováním cínem.
Po zaletování z obou stran je vitráž už natolik pevná, že s ní lze dále manipulovat.
Vitrážovou výplň potom zpravidla kytujeme, ( tj. řídký sklenářský tmel vtíráme pod olovo), čímž zajistíme její zpevnění a odolnost proti dešťové vodě. Nakonec vitráž vyčistíme buď pilinami, nebo umyjeme saponátovou vodou.
Pocínované olovo můžeme nechat buď s původním stříbrným povrchem, nebo jej můžeme patinovat, takže získá odstín zašlé mědi.