Klasická vitráž skládaná do olova
Jedná se o mozaiku dílů z plochého skla, které jsou vsazeny do sítě z ohýbaných olověných profilů (lišt). Spoje a povrch jsou letovány cínem.
Malování skla
Při malování skla se používají sklářské barvy, které je nutno vypalovat v peci ( na teplotu cca 550°C) . Tato technika se používala hlavně při výrobě chrámových oken, ale používáme ji i dnes pro dosažení určitého výtvarného efektu
Pískování skla
Pomocí otryskávací pistole s přívodem tlakového vzduchu a brusiva se na skle vytváří matovaný povrch. Pískovat se může povrchově ( plošné matování obrazců), ale u silnějších tabulí lze pískovat i do hloubky a vytvářet tak plastické plochy a linky ve skle.
Tiffany technika
Vznikla v období secese jako mladší a subtilnější „sestra“ vitráže. Skleněné díly jsou po obvodu obalovány samolepící měděnou páskou, která vytváří jemnější linku než olověné profily. Jednotlivé skleněné díly jsou spojeny letováním cínovou pájkou obdobně jako u vitráže skládané do olova. Tato technika je rovněž vhodná pro výrobu prostorových objektů ( svítidla, miniskleníky, atd. )
Fusing ( spékání skla )
V peci se za vyšších teplot na sebe nataví kousky skla a tak se vytvoří jeden skleněný díl, ve kterém jsou jednotlivá barevná skla vedle sebe bez spojovacího olověného profilu. Další možností je použít různé skleněné moučky, drtě, tyčinky a další polotovary, které po natavení na základní skleněnou desku vytvoří požadovaný dekor. V peci se dá sklo i různě tvarovat, ohýbat či strukturovat.
Broušení a rytí
Sklo se brusnými kotouči může do různé hloubky odbrušovat a tím vznikají nové dekory na povrchu skla. Tento broušený povrch pak zpravidla vyleštíme v peci.
Využití skleněných prvků zhotovených v huti
Především se jedná o skleněné kotoučky (bucny), různé čočky a jiné díly tvarované ve formě apod.
Využití vakuově pokovovaných prvků
Tímto způsobem lze vytvořit zrcadlové efekty na libovolném skleněném povrchu.
Všechny takto různě vytvořené vitrážové výplně můžeme namontovat do izolačního dvojskla
Vitráž je umístěna v dutině mezi krajními skly, takže vznikne v podstatě trojsklo, kde vitráž netrpí povětrnostními vlivy a výplň je možno z obou stran snadněji udržovat.
Vitrážové výplně ve dvojskle používáme tam, kde jsou požadovány zvýšené izolační vlastnosti (tepelné či zvukové), např. u venkovních oken a dveří nebo pro oddělení
jednací místnosti od rušné chodby.
Všechny výše zmíněné techniky je možné mezi sebou různě kombinovat a dodat tím vitráži novou kvalitu zpracování.